Jak náročný byl pro tebe přechod z domácího klubu a juniorské kategorie a tvé začátky v týmu nejvyšší soutěže žen?

 

Na začátku sezóny byl přechod náročný, nový tým, noví lidé, nové prostředí. Musela jsem si zvyknout pomalu po 10 letech na jiné lidi, nový styl volejbalu než ten, který byl v Lanškrouně. 

Trochu mi to dělalo lehčí, to že tam jsou holky, proti kterým jsem dřív hrála, takže jsem alespoň někoho znala. 

 

 

Jak probíhá komunikace v týmu, který má v kádru cizinky?

 

V týmu mluvíme převážně česky, i když máme hráčky z Ameriky. Samozřejmě, když se bavíme s nimi, mluvíme anglicky. Na tréninku nám cvičení vysvětluje trenér česky, a poté to v jednodušší verzi někdo překládá do angličtiny. Myslím si, že se pokaždé dokážeme všechny domluvit. Když neznáme třeba slovíčko, nebo nevíme, jak něco přeložit, pomáhají nám k vysvětlování třeba ruce.

 

Co ti působení v přerovském klubu dalo a splnilo to tvé očekávání?

 

Tím, že jsem šla do Přerova bez nějakého očekávání, jenom jsem věděla, že tato změna nebude lehká, jsem tu spokojená. Posunulo mě to snad docela dost po volejbalové stránce, ale především hlavně jako člověka. Nejvíc vděčná jsem za to, že jsem si našla nová přátelství. Myslím si, že s holkami vycházíme velmi dobře.    

 

Když vzpomeneš na tvůj mateřský klub z LA, co tě první napadne a na co ráda vzpomínáš?

 

Jako první mě napadne slovo rodina, pokaždé, když si vzpomenu na Lanškroun. Přece jenom s některými holkami jsem byla v podstatě od svých šesti let, vyrůstala jsem s nimi. Ale jsem ráda i za ty, co se k nám postupně přidávaly. Sice to bylo občas jak na horské dráze, ale jsem ráda za všechno, co jsem se v Lanškrouně naučila, i za všechny trenéry, co jsem měla, bez nich bych nebyla tam, kde jsem. 

Ráda vzpomínám na sezónu v mladších žákyních, kdy jsme vyhrály 3. místo na MČR a samozřejmě na všechny ty roky v extralize, kdy jsme mohly dokázat všem, že máme na to tam být. 

Jsem ráda za to, kam se Lanškroun posouvá v práci s volejbalovou mládeží. 

 

Kde budeš pokračovat dál ve své kariéře?

 

I další sezónu budu, pravděpodobně, pokračovat v Přerově.

 

 Tvůj vzkaz mladým volejbalistkám do LA?

 

Mladým volejbalistkám bych chtěla vzkázat jenom to, že nikdy nevíte, co může přijít. Buďte trpělivé, poctivě trénujte, ale hlavně se volejbalem vždycky bavte!